Oficiálne stránky organizácie LARPov v Čechách a na Slovensku
Varan
Varani

No, s většinou se známe už od školy a tadyhle Morgan bydlel hned vedle, prakticky jsme spolu vyrůstali…

Jooo to byly časy… Samá party, krásný holky, peněz bylo tolik, že by se daly přehazovat vidlema…

Začalo to drobnejma fuškama. Sem tam jsme vybrali benzínku nebo ňákej obchod, pak jsme začali brát auta, umění a podobný zboží. Došli jsme tak daleko, že jsme byli schopný ukrást téměř cokoli. Pak si nás najal týpek, kterej si říkal Vrána a tam se to všechno posralo. Nejdřív to bylo dost v pohodě, fungovali jsme v podstatě jako kurýři. Poslal nás pro zásilku, my ji vyzvedli, doručili, dostali balík peněz, občas jsme naopak zásilku předávali kupcům, a tak pořád dokola. Co bylo obsahem zásilky jsme většinou nevěděli a za ty prachy nás to ani nezajímalo.

Jednou jsme šli takhle předat zásilku. Byla to bedna plná zbraní, ale tentokrát jsme s sebou museli vzít cizího týpka, kterej jako jedinej znal heslo pro předávku, protože kupec byl nějakej paranoidní magor. Už když nás tam posílali bylo jasný, že se to posere. Když jsme se blížili k místu předání, ten týpek se najednou chytne za hercnu a za dvě minuty bylo po něm. No to nevymyslíš. Tak tam stojíme, čumíme na něho a říkáme si, co teď kurva? Tak jsme si řekli, že to zkusíme bez hesla a budeme doufat, že to projde. Došli jsme na místo předání a nic.. Nikde nikdo. Čekali jsme tam snad hodinu, ale nikdo se neobjevil. Šli jsme teda zásilku vrátit, ale Vrána taky nikde. No tak jsme se rozhodli, že si ji necháme do druhýho dne a pak ji Vránovi vrátíme.

Bohužel pro nás Vrána byl taky paranoidní magor a když se kupec neozval, myslel si, že jsme zásilku stopili a zdrhli jsme s ní. Ve chvíli, kdy nám barák rozstříleli na hadry a my jen tak tak vyvázli živí, bylo nám jasný, že tohle nevysvětlíme. A i kdyby jo, Vrána už nám nikdy neuvěří. Jediná možnost jak přežít bylo zmizet. No a kam jinam zmizet, než sem do Zóny. Tady člověk dostane druhou šanci a občas i třetí 😀