Oficiálne stránky organizácie LARPov v Čechách a na Slovensku
8FF86993-10B8-4D9C-9BC4-C0447DA35CB1
Outro 2.3
sobota, september 28th, 2019

Za černou dodávkou se zvedala oblaka prachu, jak kvapem opouštěla Zónu. Řidič si nelámal hlavu s tím, co tlumiče unesou. Dostal za úkol co nejrychleji opustit prostor, a to také dělal. Muž v černé kombinéze s tváří zakrytou černou gasmaskou sedící vzadu vzal do ruky šifrovaný satelitní telefon a počkal na spojení.

„Mluv,“ ozvalo se stroze ze sluchátka.

„Protokol Avignon narušen. Sanace proběhla samovolně a jen částečně. Opouštíme most,“ oznámil pevným hlasem muž a chystal se položit telefon zpět do pouzdra, když v tom se sluchátko rozeznělo ještě jednou.

„Heimdalle, co se tam u všech rohatejch vlastně stalo?“

Maskovaný muž se zamyslel, kolik si toho může dovolit říct po telefonu. Bylo to nebezpečné, ale nechtěl Odina nechat čekat. Nakonec řekl jen: „Hráz se protrhne, příteli. Znovu jdeme příliš pozdě.“

Ze sluchátka se chvíli ozývalo jen tíživé ticho. Pak hlas přikázal: „Přileť za mnou. Co nejdřív,“ a zazněl táhlý tón přerušeného spojení.

Heimdall se posadil na podlahu nadskakující dodávky, povzdechl si a zavřel oči. Co jsme to provedli? Bůh s nimi. Bůh s námi všemi.

—————-

Gregorij držel v ruce koženou tašku. Byla plná papírů popsaných vědeckou hatmatilkou. Nějaký doktor Funkovič tam vysvětloval, že to hnusný monstrum vlastně nebylo hnusný monstrum. Že ho jen ovládala jeho sestra, která taky nebyla hnusný monstrum, jen šíblá. Nějaký jiný chytrolín k tomu dopsal spoustu poznámek o tom, že to hnusný monstrum jen hledá svoji sestru, že má jen strach a nikomu by jen tak neublížil. Že když trhá na kusy chlapy, tak je to proto, že chce bránit holky a myslí si, že jim někdo ubližuje.

Gregorij se na papíry znovu podíval a pak je hodil do ohně. Gopňa to hnusný monstrum pár dní zpátky rozstřílel na hadry s nováčkama, tak co? Bylo to jedno.

Stalkerům to totiž vždycky bylo jedno. Apatie, nezájem, krutost, neschopnost snažit se pochopit. To vše ze stalkerů zářilo na všechny strany jako slunce. Deformované zkažené slunce. Zóna byla taková, jako ti, kteří v ní žijí.

Plameny spolykaly pravdu a s ní i naději. V časech morální krize se dá jen těžko poznat, kdo je vlastně to hnusný monstrum. Gregorij měl ale jasno. On to není. Doufal.

———–———————-

 

Páchání masových vražd v poli nestabilních energií a noosféricképrovázanosti není dobrý nápad.

 

Mohli jsme jim říkat Kámoš, Houba či Ty, mohli jsme jim říkat Nadvědomí, mohli jsme jim říkat Superclustery, avšak pojmenování problému samotný problém neřeší. Parazitickéexistence, jejichž pobyt na tomto světě byl již ukončenať už za pomoci vědy a Stínů Zóny, či samovolně skrze nevoli, kterou vyjádřila sama Noosféra. Byli i tací, které výše zmíněnéoznačovali za problém a riziko, které je potřeba řešit. Avšak bylo to skutečně tak?

 

Kolik lidí vědomě pohltila Houba? Kolik naopak zachránila a vrátila jim naději na život?

Kolik lidí střelil Kámoš do zad či je hodil do Anomálie? Kolika naopak pomohl?

A co se od lidstva naučil Ty?

 

Odpovědi na tyto otázky asi znáte a nejsou hezké. Stejně jako konec, který jste společně přichystali takzvanému Červeňákovi. Poté, co byla popravena jeho sestra, i jeho čekal osud, který už si jednou prožil

 

Snažili jsme se vrátit Zónu do původního stavu, do stavu, kterýjsme považovali za správný, avšak nám to nebylo umožněno. Nezastavila nás radiace či mutanti, avšak lidská paranoia,podezřívavost a nenávist.

 

Zóna jako taková prošla horečkou, čímž se očistila od všeho nechtěného a škodlivého, pokud lze aplikovat naši teorii Metaverza jakožto živé bytosti. Dosáhla rovnovážného stavu a čistoty. Čistoty, zaplacené krví nejen Stalkerů. Čistoty, která nemá šanci vydržet, protože první krok lidské bytosti do Zóny sebou přináší emoce, kterých se tak bojíme a kterými opovrhujeme.

 

Na druhou stranu, toto již nebude náš problém. Dle našich teoriíse bez přítomnosti Superclusterů, ač již umělých či přirozených, trhlina v Noosféře bude postupně zacelovat a do pár let by Zóna jako taková měla zmizet z povrchu světa. Díky bohu. Již nebudu muset vstávat s tím, že následky mého Experimentu povedou ke zkáze celého lidstva. 

 

Zbývá jen pár věcí. Nikdy. Už nikdy by Lidstvo nemělo mít šanci zneužít Noosféru, ať jsou motivy sebesvatější.

 

Bohové nechť nám odpustí, že jsme si na ně hráli.

 

Odin

 

__________________________________________________________ 

 

Zprávy ze světa:

——–

Světoznámý odborník na radiologii Vadim Mikhailovich Chubko (59) byl nalezen mrtev ve své luxusní kanceláři v Moskvě. Dopis na rozloučenou a závěť poukazují na sebevraždu. Našemu deníku se podařilo zjistit, že pan Chubko vlastnil značnou část kulturního dědictví Skandinávie. Tento malý kulturní poklad bude dle závěti navrácen do Norska a Švédska. Část závěti je prý určena na zbudování léčeben pro dlouhodobě nemocné a několika muzeí.

——-

Jak se zdá, tak neštěstí v rámci Akademické obce nechodí samo. Během floridského výročního zasedání Spolku pro ochranu životního prostředí došlo k úmrtí 4 účastníků, pocházejících buď z Ruska či z Ukrajiny. Oficiální vyjádření policie je “otrava plody moře”, avšak bulvár hovoří o úkladné vraždě. Kdo ví. Místní policejní jednotky netrpí přehnanou péčí o, citujeme, “pár sovětskejch stromoprců”.

——————-

——————-

Zpět v Zóně:

 

Poslední ze stalkerů se vrátili z Oázy. Byli šťastní, že neumřeli. Byli šťastní, že ráno vyšlo slunce a že toho mohli být svědky. Zóna se proměnila. Nebylo to vidět, ale bylo to cítit ve vzduchu, byla jiná. Vzduch byl svěží a chutnal po mátě. Hospodský všem načepoval poslední pivo a chystal se jít spát. Vyčerpání ho dohnalo. Byl na to už starý. Příliš starý. Na dveře pověsil cedulku, na kterou napsal ZAVŘENO. Chtěl se vyspat, dát si sprchu, pak možná otevře. I když, mohl by si vzít alespoň den dovolené. Nebo dva. Hospodský váhal. Pak na cedulku připsal DO ODVOLÁNÍ, zamkl, klíč hodil do misky na lednici a šel se vyspat. Možná tři dny dovolené. Pak se uvidí.

 

Mezi tím se do Oázy vrátil muž. Mohutný muž, jehož obličej brázdila vyrážka. Rozhlédl se, jestli kolem nikdo není, a pak s pískotem shodil z ramene lopatu, odkopl stranou obrovský plech, za kterým se ještě pár desítek hodin zpět kryli stalkeři před palbou a dal se do kopání. Pod masivní fošnou se v mělkém hrobě nacházelo tělo. Živé tělo, ačkoliv k smrti neměl pohřbený daleko. Kopáč vytáhl torzo ven z Oázy, položil ho na cestu a zapálil si. Čekal. O tři cigarety později se nebožtík zvedl a vykašlal trochu hlíny.

„Dobrý ránko, šéfe,“ usmál se kopáč.

„Povedlo se to? Povedlo, že jo, jinak bysme byli všichni tuhý,“ zasípal muž, ale úsměv se mu roztáhl od ucha k uchu. Posloužil si cigaretou z krabičky svého zachránce a náruživě potáhl.

„A co je v plánu teď?“ zeptal se kopáč a ještě jednou překontroloval, že je nikdo nevidí.

„Teď? Nic velkýho, mladej. Náš cíl byl přežít. Přežili jsme. To je základ. To nemůže říct každej. Teď někde splašíme stan, najdem pro něj pěknej flek a budem normálně stalkeřit. Jinak jsem si důchod ani nepředstavoval. A teď koukej zvednou zadek, běž mi splašit nějaký oblečení a kvér a zjisti, kdo všechno z bratrstva ještě žije,“ přikázal muž a energicky vyskočil na nohy.

„Provedu, pane V…“ začal kopáč, ale druhý ho okamžitě přerušil.

„Ticho. Co bylo, bylo. Nepotřebujeme, aby se do nás někdo sral kvůli minulosti. Já chci v klidu dožít a to pod starým jménem nepůjde. Kapiš?“

„Jasně,“ pokýval kopáč omluvně hlavou, „tak jak vám mam teda říkat, šéfe?“

Muž se podíval na své potrhané oblečení od hlíny, pak na mělký hrob, ve kterém strávil mnoho hodin, a usmál se. „Pro začátek bude v pohodě, když mi budeš říkat Mrtvola.“

 

O mnoho stovek kilometrů jinde seděla Alexandra Volkovová nad výsledky měření z čipů a mračila se. Pravou rukou zašmátrala ve spodní zásuvce stolu a vytáhla výběrovou vodku. Zuby vytrhla zátku a napila se přímo z lahve. Na konci místnosti mezitím tiše klaply dveře.

„Není na pití trochu brzo, Alex?“ zeptal se přátelsky starší muž, který právě vstoupil. Když ale uviděl její výraz, jeho tvář zbrázdily vrásky. „Máme nějaký problém?“ zeptal se opatrně.

Alexandra vstala a přešla k oknu. Dlouze se podívala ven a pak se otočila tváří v tvář k muži.

Ano, to máme, špitla. My, jako lidstvo.

„Ano,“ zašeptala.

 

————————

A nyní si dáme zprávy z domova :

V tkzv. Zóně proběhl další Blow out.

Hodnoty naměřené vědeckými teamy korelují s normálem.

Nedochází k posunu hranic tkzv. Zóny.
Bůh nás ochraňuj.

Posted in Nezaradené