Oficiálne stránky organizácie LARPov v Čechách a na Slovensku
1518729-gas-mask-wallpaper
Další?…….Další.
pondelok, február 25th, 2019

Kdesi v Zóně…

Vitalij a Myron se pomalu vraceli skrze Zónu. Na cestu jim pěkně svítil Měsíc, což bylo takové trošku dvousečné. Informátor, který jim prodal pár starých vojenských map, nekecal. Ty mapy měly hodnotu své váhy v tisícizarjadech. Krom nějakých techů a běžných artefaktů byla na mapě zakreslena i lokace nedaleko starého hřbitova. U poznámek tam ale jen bylo pár křížků a nápis опасность. Takže tudy ne, chalani. Jistota je kulomet.
Najednou Myronovi začal chrčet detektor, míra radiace překročila snesitelnou hranici. Oba stalkeři udělali disciplinovaně dva kroky vzad, zaklekli a začali se radit…

“Co teď, vole?”
“Hele, nevím… Podle mojí mapy nám to rádlo blokuje nejpohodlnější cestu. Podél silnice by šel jen sebevrah. Pár možností tu máme…”

Chvilka ticha, krátké kývnutí a kyselý škleb. Každej stalker si cenil dvou věcí – nezávislosti a peněz, že jo. Proto ta volba nebyla ani tak těžká. Nepříjemná možná, ale těžká ne. Stalkeři moc nechápali, jak se někomu podařilo zprovoznit bezpečnou linku, ale jak praví klasik – “Co mi není rovno, po tom je mi hovno.”
O chvilce později měli stalkeři doporučenou cestu z problému. A na jejich poměry docela za levno. Pomoc, která nekončí zakopáváním igelitovýho pytle s tělem, se vždycky hodí. Malá krabička se znakem atomu spokojeně chroupala data z měření a oba dva kamarádi se opět vydali na cestu…

“Říkal jsem ti, že u toho pařezu máme jít nalevo!”
“Hovno, nepoznáš sever podle hvězd! Kompas nefunguje, GPS nefunguje a já se nespolehnu na nějaký dementní mravence…”

Uprostřed neznámého prostředí se situace může maličko vyhrotit. To se stává. Pár pohledů do mapy a jdeme dál. Návrat na bod, který znáte, a potom na jistotu.
Vitalij a Myron to spolu táhli už docela dlouho, pár měsíců je na poměry Zóny skoro doba ledová a půl. Několikrát se vytáhli z těžkých průserů a ještě trošku zbylo. Vitalij se trošku ušklíbl. Jasně, každej má své motivy, proč je v Zóně, ale ten Myronův je fakt dementní. Jeho taťka se stejně Myronova návratu domů nedožije, k tomu posílání peněz za přepálený poplatky přes týpky, co bys jim nesvěřil ani řetěz od kola. Hodně často u vodky v Baru rozebírali, čí sen je víc naivní…
Na druhou stranu, jeden sen se staví lépe, než dva, ne? S tím, co mají v batozích, by to mohla být ona proslulá poslední fuška. Proč plýtvat zbytečně časem a zahodit tři životy, když stačí malé rozhodnutí. Vitalij budoucnost měl, Myron ne. Rozhodně ne takovou, aby kvůli ní Vitalij riskoval.

Malý pohyb pro člověka, velký skok pro život.

Potemnělým lesem zazněl jen jeden, osamocený výstřel.

 


 

Pracovník v černé uniformě se podíval na stůl. Na něm byly úhledně vyskládané techy, artefakty dle typů a malá černá krabička. Spokojeně kývl hlavou…

“Zdá se, že jsi měl dobrý den, stalkere…” ozvalo se skrze filtry gasmasky.
“Tady je tvá odměna.” Prohlásil a vytáhl z kapsy balík zarjadů. Nové, čisté bankovky, téměř ještě vonící Kyjevem… Vitalij trošku nedůvěřivě vzal svazek a rychle přepočítal. Cena seděla, ale byl tam drobný problém…
“Chci víc.”
Černá plynová maska se jen naklonila na stranu a vcelku jistě pod ní bylo zvedlé obočí.
“Prosím?”
“Chci víc. Zařval tam můj kámoš. Bylo tam hnízdo snorků… S tím vším, co tady máte, vás pár zarjadů nemusí zajímat, takže byste měli klopit, nebo…”
“Nebo co, Vitalij Kreckove? Pravidla byla jasně daná a dohoda zněla jasně. I kdyby u toho umřela tvoje chorá matka, nevidím důvod, proč by to mělo cokoliv změnit…”

Vitalij si ani nevšiml toho, jak se mu hněvem začaly třást ruce. Zatracený vědci! Sedí tady na přístrojích za stotisíce zarjadů a syslí si každej desetizarjad. Jako by jim na tom mělo záležet. Zóna je jeho, on je stalker a oni jsou jen paraziti. Je na čase si vzít, co mu skutečně patří….
Příkaz k eliminaci a následnou kulku do oka Vitalij ani nepostřehl.

“Další?”

“Další.”

 

Posted in Nezaradené