Oficiálne stránky organizácie LARPov v Čechách a na Slovensku
48397522_275116633161318_283545674933338112_n
Intro
piatok, december 21st, 2018

Natalij patřil k té lepší sortě vojáků, co zbyla. Po tom průšvihu s bombou zavládl najednou klid. Tedy klid… spíš ticho. Takové to špatné, zneklidňující ticho. Spousta pašeráckých kanálů vyschla a situace byla taková, jako už několikrát předtím – méně vybavení, méně munice, ale za to vyšší cena. Zóna se opět změnila v prostor nikoho – nikdo dovnitř, nikdo ven. Tedy, alespoň se to říká…

Hospodský nalil Natalimu dalšího panáka vodky…

“No, nekecám. Černý auta, ostrý hoši. Jenže – naši. Jakože ukrajinci, ne armáda. Razítka od A do Železa, všechno v pořádku. Propustku a pověření jim podepsal snad každej na vládě,” řekl Natalij a zapálil si cigaretu. “Prej vědecká expedice. Vládní. A moc není důvod, tomu nevěřit…”

 

Hospodský jen kývl, dolil panáka a taky si zapálil. Je dobrý vědět, kdo se vám motá v Zóně a kdo se může stavit na panáka…

 

 



 

 

“Have you run your fingers down

The wall

And have you felt your neck skin crawl

When you’re searching for the light?

Sometimes when you’re scared

To take a look

At the corner of the room

You’ve sensed that something’s

Watching you”

 

Nejde říct, že by se Valerij bál. V Zóně byl už půl roku, měl své bezpečné cesty a vždycky tak trošku štěstí. Ze Zóny nikdy nepřišel s prázdnou a vždycky byl dost opatrný, aby nešlápl do něčeho velkého. Poslední dobou se prý ztráceli “šťastní nálezci” dražších artefaktů. Pomalu a jistě, to bylo Valeriho heslo. Ve stashce už měl pěknejch pár tisíc zarjadů a už chybělo jen pár fušek a pak mohl pryč. Snad, tedy…

 

To, že by zabloudil, se mu stalo poprvé. A teďnyní taková šlamastyka. Kužel světla dopadl na jednoduchý, dřevěný kříž. Podle místního zvyku byl kříž ozdoben bílým, vyšívaným šátkem. Stalker baterkou projel okolí a okamžitě věděl, kde se ocitl. Starý hřbitov, zhruba pár kilometrů od místa, kam mířil.

 

Chvilku se zamyslel nad tím, kdo šel takovou dálku, aby uctil památku mrtvých. Bílý šátek zářil do tmy skoro jako elektra a vlnil se jako chmýří. Mohl tu být nejvýš dva tři dny. Valerij zhasl, zaklekl a chvilku poslouchal.

Ticho.

 

Možná až moc velké, ale stále je lepší podezřelý klid než zvuky bublání střev a chrapot umírajících…

 

<br/><a href="http://oi68.tinypic.com/28hgdg1.jpg" target="_blank">View Raw Image</a>

 

Stalker dospěl k závěru, že menší odpočinek mu neuškodí. Přeci jen – je tu klid. Ani neměl pocit, že by ho někdo sledoval. A tak si jen sedl na lavičku vedle hrobů a otevřel flašku vodky a konzervu. S malou modlitbou pro mrtvé ulil vodku na hrob, jak se sluší a patří. Po svačině si zapálil cigaretu a po dlouhé době se cítil docela spokojený. Měsíc malebně osvětloval scenérii a i starý hřbitov dostal docela příjemný podtón. Valerij několikrát zamrkal a trošku zaklepal hlavou. Že by se mu tady snad líbilo? Na hřbitově? V Zóně? Dalším tahem z cigarety zahnal nesmyslnou myšlenku z hlavy, odplivl si, típl vajgl a začal balit.

 

Náhle rychle cuknul hlavou. Jakoby něco zaslechl…Zaklekl a poslouchal. Na hraně slyšitelnosti něco postřehl – zvuk, na který si vzpomínal jen stěží.

 

Slyšel smích.

 

Chvilku si nebyl jistý, jaký smích to byl, a tak poslouchal dál. Odkud zvuk přicházel a co to přesně bylo, nešlo přesně určit – chvilku se jednalo o dětský, radostný smích, poté to znělo jako řehot opilce v hospodě a malý moment i jako hysterický smích šílence. Hřbitovem se ozvalo cvaknutí závěru AKčka. Valerij byl připraven na to, co přijde.

 

Chvilku čekal a poté se sám pousmál nad absurditou situace. Uprostřed Zóny, kde smrt číhá na každém rohu, se on – stalker – bojí… nějakého zvuku. A k tomu ještě smíchu. Z drobného pousmání přešel do uchechtnutí. Připadal si jako ve špatném vtipu…

 

Have you ever been alone at night

Thought you heard footsteps behind

And turned around and no one’s there?

And as you quicken up your pace

You find it hard to look again

Because you’re sure there’s

Someone there.

 

Zónou zaznělo chichotání.

 

A pak, jako když utne – opět ticho.

Posted in Nezaradené