Oficiálne stránky organizácie LARPov v Čechách a na Slovensku
o
Outro – Dva v Zóně
pondelok, júl 23rd, 2018

Ohýnek kdesi v Zóně

 

Podobných míst je po celé Zóně spousta. Znáte to asi sami – ohýnek, pár flašek vodky okolo, někdo vždycky přinese i kytaru a tak nějak se čeká. Někdo čeká na úsvit, někdo čeká na to, až se mutanti “napasou”, a někdo čeká jen tak. Každý má svůj důvod.

 

U ohně seděli muži, řekněme v nejlepších letech. Jeden měl na sobě oblečení, které signalizovalo, že v Zóně už téměř bydlí, nahnědlé strniště a zamyšlený pohled. Trošku unaveně, možná trošku strnule zíral do ohně. Jestli je jen myšlenkami mimo nebo nad něčím přemýšlí? Kdo ví.

 

Druhý muž byl o trošku mladší. Plameny ohně občas osvítily kdysi drahé sako, které se za ten čas změnilo jen v další špinavý kus oblečení. Zóna ale vem sako, nejvýraznějším a nejděsivějším rysem tohoto muže byly jeho oči. Měl trošku mlžný, zastřený pohled “mimo”… pohled za běžnou hranici existence, tak častý u fanatiků… nebo šílenců. V jeho pohledu se zároveň ale zrcadlila i ta nejděsivější forma inteligence – vypočítavost, nemilosrdnost a bezohlednost. Kruhy pod očima, které tohoto muže trápily posledních pár let, zmizely a únavu nahradil nový smysl života.

 

“Podívej se, tohle nemůže být náhoda. Byl jsem zachráněnej, Zóna mě v podstatě stáhla Smrťákovi z kosy a znovuzrodila mě.” “Hmmmm….” “Za tím prostě musí být něco vyššího. Pokud o Zóně něco vím, tak se tady věci nedějou bezdůvodně a jen tak, ne?” “Hmmm….”

 

“Takže ta otázka je jasná – Proč? Určitě abych něco udělal. Tady v Zóně, tam venku ne. Tam už se taky nedostanu, že jo.” “Hmmm…” zamručel druhý muž a přihnul si trošku vodky. Ostatně, tenhle monolog poslouchal dneska už podruhé a druhý mluvčí měl také trošku upito. “Nic mě nebolí, všechno je pryč. Cítím se nejlíp ve svém životě. A to si piš, že mám se Zónou sakra velký plány…” Krylov dopil flašku vodky a ledabyle ji hodil za sebe. Otevřel další. A opět se zamyslel, jestli celé tohle byl dobrý nápad…

 

Posted in Nezaradené