Oficiálne stránky organizácie LARPov v Čechách a na Slovensku
20017563_10203341941586430_8924847899033703768_o
Prostor a Příběh
štvrtok, marec 15th, 2018

Zdravstvujtě!
Tak se nám ta registrace pěkně plní! A to ani nevíte, kde letos akce proběhne… Ale že jsme granti, tak vám to prozradíme!

Letošní ročník STALKERA 2 proběhne u obce Rančířov kousek od Jihlavy.

Kdyby vás zajímalo, jak jsme na tom s přípravou letošního ročníku, tak každý org tráví tvrdým makáním na hře asi dvě hodiny každý den. Slibujeme děj jako nikdy před tím, atmosféry až po koule a ještě víc poserů než loni. Těšíte se?

To je dobře, protože letos to bude námrd.

Ale ať jen nekecáme, máme pro vás zase nějaké to intříčko k počtení na záchodě.

Black Jack začíná.

Váš už teď k smrti unavený orgteam

 

 

Kamiony pomalu přijížděly nocí po bahnité cestě, která pro ně nebyla dost široká. Jak se blížily, jejich světla se lámala o zátarasy hrubě stlučené z masivních kulatin. Desátník Igorov naposledy důkladně potáhl z cigarety a pachuť páleného filtru ho zaštípala v krku. Nedopalek opsal vzduchem široký oblouk a Igorov trhnutím závěru přesunul náboj do komory svého otřískaného AK-47. Rukou pokynul řidiči vpředu, aby zastavil asi deset metrů před zátarasem. Žádný průjezd na dnešek hlášený neměl a poručík Nagatov zmizel na jednu ze svých „služebek“ do bordelu v Triatničnej, takže tu desátník byl sám.

Obešel vozidlo z boku a do staženého okénka na straně řidiče zakřičel: „Vashi dokumjenty!“ Z okénka se vysunula ruka s mobilním telefonem a udivený desátník si ho proti všem protokolům přiložil k uchu.

„Tu desátník Igorov, s kym, do prdele, mluvim?“ řekl nakvašeně do přístroje a pohledem stále přejížděl všechna vozidla.

„Mluvíš do prdele s plukovníkem Sypkinem, synku, takže klidni hormon. Ověřovací kód Anton, Jelena, Nikolaj, tři, tři, osm.“ Desátníkovi spadla brada. I když věděl, že volající musí být na kilometry daleko, zmateně se postavil do pozoru a zasalutoval. „Ocenil bych, kdybys pohnul zadkem a nechal moje kamiony projet desátníku, jasný?“ zapraskalo z telefonu.

„Provedu, pane!“ zařval Igorov a běžel odtáhnout zátarasy.

Deset minut potom, co projel poslední kamion, se z lesa vykolébal Nagatov s ksichtem umazaným od levné rtěnky. „Já vim, já vim, za dobu tvojí služby se nic mimořádnýho nestalo, a tak dál, a tak dál… Nemáme někde ještě vodku?“

 

„Tohle je všechno?“ promnul si unaveně kořen nosu plukovník Sypkin a prohlížel si kamiony. „Ano, plukovníku.“ odpověděl nějaký mladý voják.

Sypkin potřeboval kafe. Pak ještě jednou v duchu spočítal kamiony a otočil se k mladíkovi: „A nemělo jich bejt, kurva, deset?“

Voják působil dost vyděšeně. „Mělo pane, ale už není, dojelo jich jen devět,“ zapištěl hysterickým hlasem.

“Jo, to vidim.” Plukovník si znovu promnul nos. „A hlásili jste to na ústředí?“ zeptal se nakonec unaveně.

„Ano, pane,“ pípl vojín.

„Hm, tak to ste pěkný čuráci…“ zabrumlal si pro sebe Sypkin, ale hned zas normálním hlasem začal komandovat: „Tak to padejte vyložit a nestujte tu jako kreténi. Ale vopatrně, ať jim nerozmrdáte naváděcí počítače, kurva!“

Z hlavní budovy vyběhl poručík se satelitním telefonem v ruce a pelášil přes buzerplac přímo k plukovníkovi.

 

“Kdo to je? Neznalkov?” houkl na něj plukovník když k němu dobíhal.

“Pane, ten byl před čtyřmi měsíci prohlášen za nezvěstného,”  vykoktal poručík “už měsíc jeho funkci zastává…”

“Snad ne ta proaktivní malá…?” rozčílil se plukovník, aby byl hned přerušen poručíkem:

“Jo, právě ta, pane, je na drátě” a podal Sypkinovi sluchátko.

“Dobrý den, plukovníku Sypkine. Jakožto zplnomocněnec pro zabezpečení Zóny vás dle 3. odstavce paragrafu 12 úmluvy o dozoru nad Zónou zprošťuji velení nad vaší misí, kterou tímto přebírám,” zapraskalo to z repráčku.

 

Plukovník Sypkin se spokojeně napil kávy a položil si nohy na stůl. “Paráda. Ať se s tim průserem vypořádá někdo jinej,” zabručel s úsměvem. On už byl na takový honičky moc starej. A jestli má začít třetí světová, tak on chce mít nohy na stole a doutník v hubě.

 

 

 

Posted in Nezaradené