Oficiálne stránky organizácie LARPov v Čechách a na Slovensku
strecha
Kámoš
piatok, marec 17th, 2017

Nechceme vás jenom zahltit nezáživnými informacemi o tom co, kde kdo a jak. Proto si semtam uděláme takovou malou příběhovou odbočku…

Nová Zóna, hlubší  sektor

Posledních 15 minut jsem ležel bez hnutí a téměř bez dechu. V dáli bylo slyšet střelbu na Lajně, zdá se, že si XIII. Rota vyřizovala účty s mutanty. Prý držet a chránit. Nic nesmí tam, nic nesmí ven. Pošuci. Stejně by mě zajímalo, kdo je platí.

Trošku jsem se pousmál pod rašícím strništěm. Vždy se jde domluvit a dostat tam, kam je třeba. Zarjady mluví. A občas člověk prostě musí být dobrý. A trošku toho štěstíčka…

Chvilka klidu si vyloženě žádala o přesun. Za dvěma výmoly a za hustníkem doprava má být trafostanice, kde by měl být klid. Sprintík a jsem tam. Kleknu si, cvaknu si vodku a opatrně v dlani schovám odměnu za dobře odvedenou práci – cigaretka pro zdraví. Možná poslední.

Najednou mi zašumí vysílačka. Divné. Tenhle kanál měl být tichý. Je tam dost ruchu, ale jde docela slyšet.

„Zdrastvuj, stalker. Slyšíš mě? U trafačky, napravo…“

Rychle schovám cigaretu a rozhlédnu se. Nic. Nikde nic. A ticho. Možná až moc. Ale co, zažil jsem už divnější věci. A stále dýchám.

„Da.“ Odpovím tiše do mikrofonu.

„Charašo. Potřebuju tě.  Zhruba dvěstě padesát metru jižně je rozpadlej barák. Zleva je podsklepenej a v tom sklepě tě čeká něco parádního…“ ozve se zastřený hlas z vysílačky. „Jdi tam. Je tam modrej krystal…mimo jiné. Bylo by fajn, kdybys mi ho dotáhl.  Škodnej nebudeš.“

Potah z cigarety. Přemýšlení.  „Proč bych ti měl věřit?“

„Stejně musíš vypadnout. Blíží se k tobě smečka snorků a pokud nehneš prdelí, zbyde z tebe jen kus masa. A v tom baráku je ve zdi artefakt, čeká tam jen na tebe… Hele,  chceš bejt bohatej nebo mrtvej?“

Zdáli, směrem od hustníku, se ozval dupot a řev. Někdo dnes neměl tak dobrý den, jako já…Čas vypadnout. Ale bez úlovku se nemá cenu vracet zpět, musím hlouběji. Hlouběji do Zóny.

„Tak to prubnem. A kdo seš, vole?“ šeptnu do vysílačky a pomalu natáhnu závěr kalacha.

„Já? Já sem jenom týpek z vysílačky, kámo. Chceš kurva prachy za ten arťák nebo ne?“

Chtěl jsem. Vždycky chci.

 

Posted in Nezaradené